Tak jsem to udělala. V sobotu ráno koncem srpna jsem se sbalila a vyrazila na cestu. Vlakem. Tam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Do Litomyšle.
Tohle město ve východních Čechách na Českomoravském pomezí rozhodně stojí za návštěvu a nechte si na tyto lázně ducha, jak mají v podtitulu, já si je ale soukromě přejmenova na lázně pro duši, minimálně víkend. Dnes už to vím, že jedno odpoledne nestačilo. Aspoň budu mít důvod se sem vrátit. A ráda.
Výlet vlakem byl sám o sobě zážitek. Včetně čtyř přestupů, které na sebe plus mínus pár minut navazují. Ono z Mikulova do Litomyšle totiž nic přímého nejezdí.
Ale kdy se mi zas poštěstí jet po jednokolejce z Chocně, mimochodem, kdo kdy slyšel o Chocni a byl tam, přes Vysoké Mýto do Litomyšle. Motoráčkem, který pamatuje snad i mé mládí.
Litomyšl mne dostala a už teď přemýšlím, kdy sem pojedu znovu. Třeba na zahájení lázeňské sezóny koncem dubna nebo příští rok v červnu na 50. ročník Smetanovy Litomyšle. A nebo v květnu na Gastronomické slavnosti Magdaleny Dobromily Rettigové. Tahle česká kuchařka a národní buditelka tu v 19. století žila a podle jejích receptů do dneška vaří nejedna restaurace v Litomyšli.
A právě za vyhlášenou kuchyní a pohostinnosti jsem do Litomyšle jela i já.
Mám dva oblíbené zdroje, které již nějaký ten čas sleduji a čtu. Baví mne, co kde nového objeví a doporučí. Jedním z nich jsou Kouzelná místa/ Amazing places a druhým Gastromapa Lukáše Hejlíka.
A tím kouzelným místem v Litomyšli je Restaurace Bohém v hotelu Aplaus.
Takže volba, kde si dám pozdní oběd, protože jsem do Smetanova města dorazila až před druhou odpolední, byla jasná.
Vlakové nádraží v Litomyšli je něco, kde se nebudete chtít dlouho zdržovat. Tak jak je město za poslední roky krásně opravované a udržované a právem se honosí titulem moderní historické město, tak vlakové nádraží na svou renezanci teprve čeká.
Intuitivně jsem do centra zamířila kolem řeky Loučné, minula Smetanův dům, a během deseti minut došla na Smetanovo náměstí. Tomu kromě barokních a klasicistních domů s podloubím, dominuje socha nejvýznamnějšího rodáka – Bedřicha Smetany od Jana Štursy.
Ze Smetanova náměstí jsem pak vyrazila do Jiráskovy ulice. A tady se přiznávám, že jsem šla ve šlápějích německé skupiny seniorů a jejich znalé průvodkyně. Do mírného kopce v parku, míjejíc sochu Aloise Jiráska, dalšího velikána působícího v Litomyšli, jsem je ale předběhla.
A přede mnou se odkryl jedinečný pohled na barokní chrám Nalezení svatého Kříže, ve kterém je expozice Andělé na návrší a vyhlídka na celé město. Monumentální piaristický kostel byl před časem po dlouhých desetiletích opět zpřístupněn veřejnosti.
Naproti kostela se rozkládá zámecký areál, který je perlou renesančního stavitelství a je zapsán od roku 1999 na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Unikátní je sgrafitová výzdoba zámku – zámecké zdi s více než osmi tisíci psaníček s originálními motivy. Výjimečně ceněné je i zámecké divadlo a pokud se sem vypravíte, tak na vás na zámku čeká několik prohlídkových okruhů.
Na chvilku jsem se zastavila v Regionálním muzeu, kde jsou moc milé a informacemi vyzbrojené pokladní, a posbírala jsem propagační materiály včetně mapy a doporučené trasy zámeckého návrší.
Sběru tiskovin a propagačních materiálů se věnuji systematicky na všech místech, kam zamířím. Někdy jsem těm, kteří se mnou cestují k smíchu, no někdy i sama sobě. Typický turista. Postižný ještě profesionální deformací. Doma se mi to pak hromadí, musím a chci třídit a poslat pár věcí zase do světa.
Každopádně Litomyšl má jedny z nejhezčích materiálů, svěží, minimalistický design. Paráda.
No nic, hlad vítězí nad touhou zajít nejdříve nakrmit duši do kostela nebo do parku a tak přes Klášterní zahrady mířím přímo do Restaurace Bohém.
Hotel Aplaus s restaurací Bohém sousedí s Klášterními zahradami přímo a už od bazénu s mlhovištěm a sousoším Olbrama Zoubka vidím venkovní terasu.
Jo a na trávník se zde šlapat doporučuje, takže zouvám boty a užívám si to. Včetně toho, že si nohy svlažím v bazénu.
Tak tohle místo je fakt kouzelné.
Jídlo připravované šéfkuchařem Liborem Halouskem je gastronomickým zážitkem. Obsluha v celé restauraci je naprosto profesionální a milá. Což je v dnešní době nesmírně důležité a mnohdy i vzácné.
Kdysi tu stávala vyhlášená hospoda „Na sklípku“ a oblíbil si ji i malíř a grafik Josef Váchal, který se tu potkával se svým přítelem Josefem Portmanem. A Váchalův duch, respektive reminiscence jeho umění dominuje designu vybavení v celé restauraci Bohém i v hotelu Aplaus.
Tady někde seděli…. Josef Váchal a jeho přítel Josef Portman se potkávali v původní hospodě Na sklípku, v místě dnešního hotelu.
Jídelní lístek je pestrý, ceny na tak luxusní restauraci velmi příznivé a rozhodně si v něm vyberou jak příznivci klasické české kuchyně, tak i ti, kteří mají rádi moderní gastronomii. Velký důraz tu kladou na kvalitní, čerstvé a krajové suroviny, a proto i moje volba byla jasná. Vyhlášený pstruh z litomyšlských sádek.
Ochutnala bych i něco z těstovin, což je prý šéfkuchařům „majstrštyk“, ale ryba to vyhrála a před ní malé aperitivo. To i trochu z nostalgie, protože si celý den tak trochu užívám v italském duchu a toto místo mi připomíná mé toulky di sola Florencií.
Tak tedy:
Objednala jsem si Aperitivo – Růže z Emilia-Romagna, rukola, parmská šunka, sýr Pecorino, olivy, meloun Cantaloupe, letité balsamico a k tomu 0,1 l Prosecco GLERA
Jako druhý chod – grilované filety ze pstruha z litomyšlských sádek, pažitkové brambory, na másle restované špenátové listy s česnekem, citrón.
Litomyšlský pstruh je totiž pojem. Už v roce 1862 byl v Nedošíně u Litomyšle (dnes součást města) Kašparem Vackem založen chov pstruhů, který je pokládán za nejstarší závod svého druhu v Čechách a možná i v Evropě. Dnes v tradici pokračuje Rybářství Litomyšl a pstruzi úctyhodných rozměrů se prohání i v řece Loučné.
A ryba, byť na talíři, tak musí plavat. Tak jsem si k ní objednala na doporučení Sauvignon, kabinet, edice Hotel Aplaus, z vinařství Hrabal.
A na závěr sladkou tečku – malinový sorbet s variací ovoce.
Restaurace Bohém má svou atmosféru a užívám si to. A jak jsem se dozvěděla, tak to byl vlastně i záměr majitelů hotelu Aplaus. Když jej v roce 2008 po rozsáhlé rekonstrukci a dostavbě tří památkově chráněných objektů v historickém centru Litomyšle, otevírali, chtěli vytvořit místo, kde se každý návštěvník stane středem veškerého dění, celebritou, která sklízí aplaus.
Tak to se jim rozhodně povedlo.
Seděla bych klidně další hodinu. A nebo se tu příště ubytuju. Ale čas běží a ještě chci vidět tu druhou věc, kvůli které jsem do Litomyšle přijela. Sochy nedávno zesnulého českého sochaře Olbrama Zoubka. Vytvořil mimo jiné i posmrtnou masku Jana Palacha a památník obětem komunismu na pražském Újezdě (pod Petřínem).
Rychle jsem proběhla nádvořím zámku a parkem a zamířila do zámeckého sklepení. Tohle je exkluzivní prostor s neopakovatelnou atmosférou. A město Litomyšl vlastní největší sbírku soch Olbrama Zoubka, jednoho z našich nejvýznamnějších sochařů druhé poloviny 20. století.
Stálá expozice útlých soch je doplněna od roku 2014 o voskové Srdce pro Václava Havla. Tahle unikátní plastika vznikla z vosku svíček umístněných na pietních místech k uctění památky pana prezidenta, který nás 18. prosince v roce 2011 opustil.
Srdce pro Václava Havla od Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy
Do sklepení vám paní pokladní jistě nabídne deku, protože je tam chladno, audioprůvodce, toho si určitě vezměte, protože ho namluvil sám Olbram Zoubek, a taky skleničku.
Dole v podzemí je totiž samoobslužná degustační vinotéka Chateau Litomyšl. Co ochutnáte a vypijete, to nahoře při odchodu zaplatíte. Vstupné do expozice je 50 korun.
Ze zámeckého parku jsem pak zamířila zpět kolem chrámu Nalezení svatého Kříže na Smetanovo náměstí. Kolem Máchadla je to kousek do uličky Josefa Váchala, kde jsou na domě sgrafita z jeho Krvavého románu. A ještě je čas podívat se i na gotickou radniční věži se secesním orlojem. Ukazuje místní čas ve čtyřiadvacetihodinovém formátu a zobrazuje model vesmíru. A je tu i pamětní deska na staročeskou jednotku délky – loket český.
Loket český je staročeská délková míra o délce asi 59 cm. Dělil se na tři pídě, třicet prstů a sto dvacet zrn.
Poslední vlak domů mi jede za pár minut, na nádraží je to víc než pár loktů 🙂 A přes Choceň, Přerov a Břeclav zpět do Mikulova. Který miluju, ale Litomyšl mne dostala.
Tipy na pohodu a lázeňský klid
Odpočinek v Klášterních zahradách – nebo na lázeňských lavičkách, od různých autorů rozesetých po městě – posezení v předzahrádkách.
Co ještě vidět, když je čas:
Rodný byt Bedřicha Smetany v Zámeckém pivovaru– www.rml.cz
Portmoneum – Muzeum Josefa Váchala – www.portmoneum.cz
Dětský program Litomyšlení – www.zamecke-navrsi.cz
Regionální muzeum v Litomyšli, kde je vystavena kopie Pražského jezulátka, a je tu také muzejní kavárna „rócafé“ – www.rml.cz
Muzeum domečků, panenek a hraček – www.muzeum-domecku-panenek.cz
Více informací o tomto jedinečném městě, lázních ducha, Litomyšli najdete na jejích webových stránkách: www.litomysl.cz.
Litomyšl historická, moderní, festivalová a kulturní, umělecká, gurmánská, pohádková i sportovní.
A jakou máte rádi nebo si zamilujete vy?
